Category Archives: Uncategorized

Jak byt se s sebou spokojeny/a na pracovisti?

Premysleli jste nekdy nad tim, proc nekdy odchazite s kancelare spokojeni s tim, co vse jste udelali, a jindy je vase sebehodnoceni kompletne na nule. Zkuste se nad tim zamyslet! Ja uz to udelala a vyslo mi toto:

Podminky, ktere me cini efektivnejsi, a tudiz spokojenejsi

  1. Dobre se vyspat je pro mne osobne primordialni! Potrebuji zkratka svych osm hodin denne, s ulehnutim idealne do pul jedenatce. Rada si totiz chvilku pred spanim poctu. Vstanu v sedm, osm hodin jako vystrizenych.
  2. Rano venuji pet az deset minut kratkemu protazeni, tradicne par cviku z jogy. Nijak to neprehanim. Radsi si totiz usetrim deset minut na ranni chuzi. Zjistila jsem totiz, ze kdyz se rano do prace projdu (vystoupim o dve zastavky driv), mam hezky procistenou hlavu a vydrzim se tak koncentrovat na praci az do poledne.
  3. Beru si s sebou vzdy nejake ovoce, ktere shroustam u pocitace okolo pul jedentacte. Probere me to.
  4. Jidlo na obed si pripravuji doma. Dam ho do krabicky. Dbam na vyvazenou stravu a takhle vim, co jim!
  5. S kolegy jsme umistili do naseho kanclu par kvetin. Cini to atmosferu prijemnejsi a lip se nam pracuje.
  6. Kazdy den po obede, pred zacatkem prace si rychle poklidim stul a otru prach. Nic me tak neznervoznuje.
  7. Odpoledne, okolo pul ctvrte, si zpravidla s kolegy trochu pokecame. Uvolneni a zmena cinnosti nam da silu dotahnou efektivne pracovni dobu.
  8. Pred koncem pracovni doby si rychle zrekapituluju, co jsem vse zvladla a jen si v rychlosti napisu, co mi zbyva na zitra.

Jake triky pomahaji vam?

Jak šetřit papírem?

Jsem člověk poměrně šetřivý a snažím se chovat co nejvíce ekologicky. Ať už v domácnosti nebo v kanceláři. Někdo by mohl namítnout, že to nejde, ale já jsem živoucím důkazem toho, že jde.

Dnes přináším tipy na to, jak nedopustit, abychom za pár let vyhynuli mi i planeta Země. Kdysi jsem pracovala v jedné kanceláři, kde jsme se všichni společně opravdu snažili!

Samozřejmostí bylo šetření papíru. Spotřebovali jsme ho opravdu hodně, ale snažili jsme se nakupovat papír pouze recyklovaný. Někdo by mohl namítnout, že i při recyklaci papíru se spotřebovává spousta energie, což je pravda – spotřebuje se velké množství vody a vznikají odpady. Takže nejlepším řešením je prostě papírem šetřit.

Popisovali jsme ho z obou stran. Například když jsme si dělali poznámky během telefonování, papír jsme vyhodili, až když byl opravdu popsaný. Kolikrát se stane, že tiskárna něco špatně natiskla, a tak jsme papír vložili do krabice u kopírky a znovu ho použili. Samozřejmě jeho čistou stranu, například na vytisknutí něčeho, co nebylo důležité nebo bylo jen pro interní potřeby.

Nekupovali jsme malé bločky určené právě na poznámky – jednoduše jsme nastříhali již zmíněný použitý papír.

A samozřejmostí je i třídění odpadu. Ne nadarmo jsou všude rozestavěné barevné popelnice. Barvy nejsou na okrasu, ale právě na rozlišení toho, co se do nich hází. Takže třídit a alou do modrého!

kont

Vypukaný nápad na byznys!

Jsem zase jednou místo dělání něčeho konstruktivního brouzdala internetem a narazila na tenhle odkaz. Jedná se o firmu, ale prosím, nemyslete si, že jim chci dělat reklamu. Jen mě skutečně zaujal jejich příběh. Je to inspirativní. Navíc docela dobrý příklad toho, jak vzniká podnikatelský záměr a jak se rozjíždí firma … až k úspěšné společnosti.

Příběh

Byli dva lidé. Ona češka, on američan. Vyučovali v Čechách americkou angličtinu – takže učitelé! Při výuce se svými dětskými žáky diskutovali také americké zvyky a co se v Americe jí. Aby výuku učinili pro žáky přitažlivější, připravovali dětem pravý americký popcorn. Mimo jiné jsem se zde také dozvěděla, že Indiáni si popcorn připravují už 5000 let. Ale jsem si víc než jistá, že místo do kina či u televize, hleděli při jeho chroupání do ohně a naslouchali kmenovým příběhům.

Takže tito dva učitelé tedy dětem připravovali popcorn a někde během pozorování jejich naducaných tvářiček a spokojených očiček je musel přepadnout nápad začít popcorn dovážet do Čech a vydělat majlant. Docela by mě zajímalo, jestli to byla Češka nebo Američan, kdo měl prvotní myšlenku a kdo nápad prosadil?!

Na počátku popcorn rozváželi po ČR ve staré škodovce a učili rodiny si popcorn vypukat v hrnci. A obchod se rozjel! A navíc tihle podnikavci neusnuli na vavřínech. Šli s dobou a ve vhodnou chvíli začali dovážet popcorn, co si snadno připravíte v mikrovlnce. Nevím, co by té mikrovlnce řekli Indiáni, ale je pár názorů, že popcorn z mikrovlnky je rakovinotvorný. Každopádně naši podnikavci po další studii českého trhu obohatili nudné dvě americké příchutě o další originální české. A šup s nimi do mikrovlnky.

Tak si říkám, že teď už asi v té staré škodovce nejezdí.

Tak to vidíte. Kdyby mi to s tou ředitelkou školy nevyšlo, otestuji pár cizokrajných mlsot na dětech a začnu importovat!

Příjemný víkend

Weekend getaway

Čeho je moc, toho je příliš. Miluji svého manžela, své děti a jsem vděčná za to, co všechno mám, ale poslední dobou už toho na mě bylo moc. Praní, uklízení, neustálé křiky dětí, unavená já, unavený partner. Přestávala jsem mít energii a motivaci pomalu i na to, abych ráno vstala. Moje nejhlubší konverzace se ubírala někde kolem plenek, věcí do školy, volby pracího prášku a nového povlečení. Takhle už bych to dlouho nevydržela.

Viděla jsem na manželovi, že potřebuje vzpruhu stejně jako já. Domluvili jsme se tedy, že zařídíme hlídání u babiček a uděláme si pohodový víkend. Jen my dva, alkohol, muzika, jídlo a přátelé. Všechno jsem to zorganizovala, babičky klaply a víkend mohl začít. V sobotu jsme se povalovali do jedenácti v posteli, do dvou si četli knížku, pak následoval oběd v místní vyhlášené restauraci a zbytek odpoledne toulky po výstavách.

Večer jsme dorazili k přátelům domů, kde už bylo přichystané jídlo a víno. Poslouchali jsme jazz, popíjeli víno, manžel mé kamarádky Pavel nám vyprávěl o své nové práci ve Ferratum a ostatní jsme diskuzi společně doplňovali o veselé a/nebo trapné historky z našich životů. Okolo dvanácté jsme měli už všichni řádně napito a rozhodli jsme se, že vyrazíme do města tančit. Vzali jsme si taxíka a za dvacet minut už jsme byli v klubu. Tančili jsme celou noc až do rána.

V neděli nám sice nebylo nejlíp, ale stálo to za to. Udělal jsem nám oběma nápoj z Aloe Vera, který je na kocovinu nejlepší a hned nám bylo líp. Přesně tohle jsme potřebovali. Byl to perfektní víkend na oddychnutí.

jak se zakládá školka

Podle platného zákona, není potřeba aby ředitelka mateřské školky byla pedagogcky vzdělána, což prakticky znamená, že kdokoli může být ředitelkou školky. Nejsem si jistá, jak je to s trestním rejstříkem, ale například výzkumnice atomového štěpení se může po dvacetileté kariéře stát ředitelkou školky. Třeba právě v tom městě, kde dělala dvacet let výzkum na obyvatelích žijících v přímé blízkosti atomového reaktoru. Bez problému. Tedy za předpokladu, že se celý scénář odehrává na území České republiky.

No a proto i já se mohu po boku svých dvojčat stát ředitelkou mateřské školky, , kde děti budeme týmově, společně a trpělivě šířit  nákazu planých neštovic ke spokojenosti rodičů, jež si budou moci na den přesně vykalkulovat a naplánovat nemoc svých dětí na státní svátky a letní měsíce.

To jen k poznatku, jaké vzdělání je potřeba k tomu aby byla žena schopna řídit mateřskou školku.

Začínám vybírat místo. kdybyste  nějakém příhodném věděli, napište mi prosím do komentářů.

 

Jak udělat kariéru s neštovicemi

zní to bláznivě ale vážně o tom uvažuji… Vždyť každý bláznivý a úspěšný nápad byl před jeho realizací bud nemyslitelný nebo naprostý pionýr.

A já budu pionýr ve školkách s jasným účelem – nakazit se. Jako nějaké maminky hledají pro své děti zvláštní pedagogické metody, nebo vybraný kvalitní jídelníček, jinde se diskutuje o potřebě cizojazyčných učitelů, já budu obchodovat s neštovicemi.

Podívejte se například na stránky velice kvalitní školky a jejich kreativní popis. Představovala bych si něco podobného:

Věkově smíšené složení třídy významně přispívá k sociálnímu zdraví dětí. Jsme si ale samozřejmě vědomi toho, že děti do tří let mají jiné potřeby a režimové momenty, než jejich starší vrstvevníci. O nejmladší děti se v naší školce stará zdravotní sestra, o starší děti pak pedagogický personál. Denní aktivity probíhají vždy za úplného respektování věkové a individuální zvláštnosti  a potřeby dětí. Spontánní hry probíhají v průběhu celého dne a prolínají se s činnostmi řízenými učitelkami ve vyváženém poměru, opět s přihlédnutím na individuální potřeby jednotlivých dětí. Pohybové aktivity jsou nedílnou součástí každého dne, ať již během pobytu dětí venku či na terase, třída je vybavena žebřinami, míči, padákem, relaxačním bazénem a prolézadlem. Samotný pobyt venku je do režimu dne zařazován denně během dopoledne, děti ven nechodí pouze v případě silného větru, deště, inverze nebo v zimě při teplotě nižší než je – 10° Celsia. Čas po obědě je vyhrazen pro odpočinek a spánek, následují zájmové činnosti, během kterých se děti přirozenou formou seznamují s anglickým jazykem (hry, písničky, říkadla).

Nechám si vypracovat precizní stádia, jakým způsobem neštovice probíhají, jaké mohou být odchylky, možná navštívím nějakého lékaře a poprosím ho o speciální konzultace.

Moje učitelky v této nemocenské školce budou zdravotní sestry speciálně vyškolené v péči o dítě.

A moje maminky si budou domů šťastně odnášet svoje poďobaní děti v jedné ruce a v té druhé přesný rozpis kdy mohou čekat nejhorší nápor nemoci a návod jak se o dítě starat. Budou o takové neštovice na míru.

 

Nějaké další nápady

Vracím se k psaní po nějaké zpoždění.

Má za sebou docelá náročné období – dvojčata chytla vve školce, nebo kdesi neštovice.

O neštovicích se můžete dočíst:

Plané neštovice (Varicella) jsou vysoce nakažlivým onemocněním, které má pověst dětské nemoci, neboť většina lidí se nakazí již v útlém věku a prodělání choroby dotyčnému zajistí doživotní imunitu. Onemocní-li člověk dospělý, vede to obecně k těžšímu průběhu nemoci. Nemoc se velmi snadno šíří zejména vzdušnou cestou (vzdušnými proudy i na velkou vzdálenost), nebo přímým kontaktem. Infekčním materiálem je infikovaná kůže a respirační sekrety.

a je to pravda. Prožila jsem si to na vlastní kůži hned třikrát. Mou první zkušenost si naštěstí nepamatuji já ,ale moje maminka ale ty další dvě si pamatuji a to docela živě. Když máte dí tě nemocné neštovicemi, dá se to přežít, ale hned dvě najednou?

Bez ohledu na ty nekonečné návštěvy ustaraných maminek s malými dětmi, které chtějí svě potomky nakazit co nejdříve a pokud možno si to jaksi naplánovat, aby jejich nejhorší stáia vyšla právě na státní svátky, kdy není třeba si brát z tak těžko hledané práce dovolenou…

Další zkušenost. Rozhodla jsem se totiž popřemýšlet o placeném nakažení neštovicemi. Co třeba taková neštoviční školka? Klienti budou přicházet, já jim napíšu pravděpodobný průběh nemoci…

Příště pokračování:)