Jako Čechov

Když to vidím zpětně, můj post byl velice pozitivní. Myslela jsem si, že jsem schopná přečíst tři knihy během týdně, zhlédnout několik hodinových videí. Jenže! Jenže, je tu ještě rodina… a domácnost…

A proto místo čtení jsem prala, žehlila a vařila večeře, místo sledování internetu domlouvala školkový výlet do Moravského Kras. Po třech dnech jsem na tom stejně jako jsem na tom byla po napsání mého prvního postu. Jen nadšení poněkud upadlo.

Začínám mít strach z budoucnosti. Zbytečně přemýšlím nad možnými variantami. Co by se mohlo s největší pravděpodobností stát a jak bych to nejspíše řešila.

Čechov napsal krásnou povídku o dvou manželech, kteří přišli na mizinu. Ten večer, když zjistili, že mají pouze jednu kopejku, sesedli se u kamen a začali snít. Přemýšleli, co by mohli s jednou kopjejkou udělat, aby na ní vidělali. K ránu už měli milion, mezitím se jim zázračně podařilo vyhrát v loterii, postavit si zámek, úspěšně provdat dcery a dokoupit si šlechtické tituly. Povídka se uzavírá ráno kdy manželka vzkřikne: “Táto, jsme milionáři” A na zem se déšť a pomaličku proprchává jejich děravou střechou.

Tak nějak se cítím i já. mám spousty imaginárních plánnů ale jednodušší je o nich snít, než jen sebeméně pro ně pracovat.

Advertisements

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s